Češtinářské perličky – více než 100 příkladů

Název materiálu: Češtinářské perličky

Vzdělávací oblast: Český jazyk a literatura

Předmět: Český jazyk

Doporučený věk: 2. stupeň ZŠ a SŠ

Typ materiálu: Výukový materiál / přehled jazykových a pravopisných jevů

Charakteristika materiálu

Češtinářské perličky jsou soubor přehledových materiálů zaměřených na časté chyby a problematické jevy v českém jazyce. Jednotlivé přehledy vždy ukazují správnou a nesprávnou podobu slova či slovního spojení a často doplňují stručné vysvětlení nebo jednoduchou pomůcku.

Materiál se věnuje například pravopisu i/y, psaní s/z, velkým písmenům, psaní čísel a jednotek, interpunkci, správnému používání slovních tvarů a významovým rozdílům mezi podobnými výrazy.

Materiál obsahuje například:

• výjimka × vyjímka,

• se mnou × semnou,

• bych, bys, bychom, byste,

• tip × typ,

• samozřejmě, povinnost, stížnost,

• zhlédnout × shlédnout,

• standard × standart,

• eventuálně × eventuelně,

• na shledanou × nashledanou,

• 18letý, 30 % a 30% smetana,

• nabitý × nabytý,

• vyzývavý, vířivka, viklat,

• psaní velkých písmen,

• shoda přísudku s podmětem,

• balicí × balící,

• vést × vézt,

• jakoby × jako by,

• kvůli × díky,

• ji × jí a jaký × který.

• Materiál lze využít:

• jako rychlé opakování pravopisu,

• při procvičování učiva před písemnou prací,

• jako nástěnnou nebo stolní pomůcku,

• při individuální práci žáků,

• jako podklad pro společnou diskuzi nad častými jazykovými chybami,

• při hodinách zaměřených na praktické používání českého jazyka.

Díky stručnému zpracování lze jednotlivé části využít také samostatně podle aktuálně probíraného učiva. Materiál je koncipován jako pomůcka podporující aktivní zapojení žáků a spolupráci.

Cíl materiálu

Cílem je upozornit žáky na časté chyby v českém jazyce, pomoci jim pochopit rozdíl mezi správnou a nesprávnou podobou a nabídnout jednoduché pomůcky, díky kterým si správný zápis lépe zapamatují.

Tip pro práci s materiálem

Doporučuji nechat žáky nejprve samostatně určit správnou variantu a teprve následně zobrazit či přečíst vysvětlení. U dvojic, kde záleží na významu nebo kontextu, mohou žáci sami vytvořit věty – například tip × typ, zhlédnout × shlédnout nebo jaký × který.