Eva ŠidelkováVypravování je oblíbený útvar žáků, ale má svá úskalí. Někteří žáci nevědí, o čem psát, přemýšlení nad tématem jim zabere čas, který mohli věnovat psaní. Jiní naopak srší nápady, ale práce je pak překombinovaná, zbytečně dlouhá, často bez potřebné gradace. Když učím vypravování, snažím se těmto situacím předejít tím, že se nejprve zaměřujeme jen na samotnou kompozici, aniž bychom se starali o vymýšlení námětu. Necháme zatím stranou naši fantazii.
1/ Žáci si vylosují osnovu vypravování, podle které píšou příběh. Odpadá sice jejich tvůrčí přínos, ale mohou se díky tomu soustředit jen na psaní samotné.
MATERIÁL OBSAHUJE 6 NÁMĚTŮ
2/ Při práci mají tabulku s kritérii, která by měli soustavně sledovat. Na konci si tabulku projdou a odškrtnou, jak se jim dařilo jednotlivé body naplňovat.
TABULKU KOPÍRUJEME PRO ÚSPORU TISKU NA DRUHOU STRANU NÁMĚTU
3/ Po dopsání slohu si žáci vymění své práce se spolužákem, ten pak práci opravuje pomocí tabulky s kritérii. Tabulku s kritérii žáci mají i při psaní oficiální slohové práce hodnocené známkou. U ní však námět vymýšlejí sami.
4/ Na dalších dvou stranách jsou náměty na slohovou práci. Žáci nejprve rozvrhnou práci do tabulky, potom píšou.
MATERIÁL OBSAHUJE 6 TABULEK S NÁMĚTEM.
Materiál používám v 1. ročníku na SŠ, ale určitě se hodí i na ZŠ.
